Ahojte,
já jsem Besi a narodila jsem se na 14.2.2009 (teda stylově na Valentýna, heč). Co se mého původu týče, tak pocházím z Dlouhopolska u Poděbrad, ale můj tatínek je až z Austrálie, takže když teď bydlím ve Zlíně, tak jsem vlastně z Valašska - páneček Michal (ten největší páneček, co mu náááádherně voní ponožky) - říkal, že Valašsko je tak na půl cesty mezi Austrálií a Dlouhopolskem, takže su cérka valašská.
Ve Zlíně bydlím od včerejška, kdy mě přivezl děda Pavel (takový podobný jak páneček Michal, akorát je šedivý, pořád se z něj dýmí a má ještě o něco šmakovnější ponožky) a panička Vlasta. Přijeli si pro mě, protože paničce umřel pejsek Bára (pochroumala si nožičku a byla už moc stará a tak paní veterinářka ju musela uspat už jako napořád). Páneček Michal a panička Irma se rozhodli, že nemůžou nechat paničku ani chviličku odpočívat a hned ji poslali pro mě.
Dlooouho jsme jeli až najednou děda Pavel zastavil, vyfoukl dým a řekl "Jsme tu.". Měla jsem strach co bude, ale první přišel páneček Michal, vzal mě do ruk a začal si mě prohlížet. Za chvíli si vystavil své tupé zuby (usmál se) a řekl "Ahoj slečno.". Ulevilo se mi (nasadila jsem naprosto stoprocentně zabírající štěněcí nevinný pohled a bylo vyhráno).
Pak se přiřítil zbytek smečky. Jednak panička Irma, která ze mě byla úplně naměkko a pak taky kamarád Matěj a kamarádka Lucinka. Všichni mě vítali, ale každý jinak. Lucinka pořád volala něco jako "Ťeňátko! Ťeňátko! Ťeňátko!" a pořád mi mávala ručičkama, jak kdybych měla zase odjet. Zachránil to kamarád Matěj, který se, navzdory své tvrdé nátuře, široce usmál (opět jsem nasadila osvědčený štěněcí pohled) a tenkým hláskem hlesl "pesek" a hned doplnil povel "Poť!" a běžel na zahradu. A měla jsem vyhráno!
Na zahradě se mi moc líbí. Je tááááák veliká. Pořád se na ní honím s Luckou - běháme obě tak asi stejně rychle. A mám nad Luckou zatím navrch. Bojí se, když se jí zakousnu do tepláků - vždycky se schová do pískoviště, kam já zatím nevyskočím nebo skočí pánečkovi Michalovi kolem krku. Takže se mě trošku bojí, ale zároveň pořád křičí "To je velká sanda!", když se honíme, tak uvidíme jak se to vyvine. Jo, a včera jsem jí chtěla ukázat, že ji mám ráda, tak jsem jí olízla na nos a ona strašně vytřeštila oči a zakřičela "To je ale velké čuněěěě!". Nevím sice, co je to čuně, ale všichni se pak začali smát, tak to byl asi kompliment.
Když jsem přišla na zahradu, tak to bylo pro mě veliké překvapení (až teda na dědu Pavla, který stál na zahradě a dělal zase veliký dým - to jediné už mě opravdu nepřekvapilo) - na mou počest se včera pekly první letošní špekáčky. Všichni se se mnou mazlili a skotačila jsem i s kamarádem Dastinem. Ale nejlepší to bylo s pánečkem Michalem - vzal mě na ruce jak všichni ostatní, ale měl je voňavé od špakáčku, tak jsem mu je maličko olízala - to byla dobrota!
Páneček Michal tvrdí, že jsem byla výborná investice zejména proto, že dokonce i Matěje se mnou opouští tvrďácký výraz a chování - celý zjihne, usmívá se a nic při tom nedemoluje ani nejí (což jsou prý jediné dvě věci, které Matěj dělá téměř neustále), tak mám prý na něj dobrý vliv (ještě jej prý občas chytá nějaký rapl, ale asi se mě bojí, tak jsem ho ještě neviděla). A panička Irma říkala, že se mnou tu končí klid pro kocoury a strýc Petrla říkal, že pošťačku čeká peklo (nevím sice, co to je, ale asi, že se jí budu líbit).
Vůbec jsem na všecky členy smečky zvědavá... Tak já už jsem dnes moc unavená, tak se jdu natáhnout. Nechtěla bych se nějak unáhlit, ale zatím to tu vypadá dobře!
HAF! Teda spíš PÍÍÍSK!
No, uz to moje psani zacina Mateje nudit, tak musim jit vymyslet nejakou akcni cinnost. Zacal dokonce jednu chvili zivat, ale pak se zase rozjedl u babovky, ale uz mu dochazi, tak ja musim koncit...
