Matěj, Lucka a Halloween

Po množících se dotazech na to, jak se máme a po zjištění, že poslední příspěvek jsem sem dal před dvěma (hrůza) měsíci musím celou situaci napravit a něco přidat.

Tak říkal jsem si, že napíši něco o tom, co nám přinesl letošní Halloween. Tento typicky myslím keltský svátek nám přinesl letos asi tak následující:

1. Vydlabal jsem s Luckou dýni (thx dědovi za dodání) - já jsem dlabal a ona skákala okolo jak indián (rozuměj přiopilý komanč v nejlepších letech - toto označení necharakterizuje pouze pohyby, ale také slovní vyjadřování) a když jsem zaúpěl jak to šlo těžko, tak úpěla taky a pořád pokřikovala "páni, huhly, huhly, huhly" případně "tati, tati, tati, tati,..." dokud jsem se nezeptal "Copak Lucinko?". Po tomto dotazu přestala opakovat "tati, tato,..." a dočkal jsem se konverzační změny v podobě "huhly, huhly". Tak jsme si pokecali, Lucka se proběhla a dýně byla na světě. Taková malá na parapet, veselá s dvouma zubama.

2. Opět na mě přišla má infantilní slabost. Hrozná to věc. Neudržel jsem korunu a koupil domů takový malý podzimní halloween věnec na stůl (něco jak adventní, ale jen se dvěma svíčkami ve tvaru dýní, strašáky, ježky a podzimním listím viz obrázek). Jako ozdobu domácnosti pro ženu a trhací extázi pro Lucku (naštěstí ji Irma zpracovala a Lucka pouze točí dýněmi a na zbytek nadšeně ukazuje se slovy "Huhly, huhly,..." případně "Mami, mami, huhly huhly,..."). Věnec se líbí, mně aj děckám, protože je infantilní a ženě protože dotváří atmosféru domova.

3. Když má matka (resp. Irminina tchýně) viděla, jakou máme s Luckou radost z dýní, tak donesla takovou lampičku na svíčku s takovými strašáky a /překvapivě/ dýněmi. Od té doby vždy večer s Luckou zapálíme svíčku v dýni (se slovy "byky byk" - rozuměj "bliky, blik") a v domečku s bubákama ("Bu, bu" - rozuměj citoslovce strašení). A když nesu Lucku z koupelny spinkat, tak dýním a strašákům mává a přeje dobrou noc.

4. V souvislosti s tím, že byla u nás ve škole výstava dýní, tak jsem jich sedm ukořistil a rozestavil po zahradě, na kterou Lucka z kuchyňského pultu vidí a několikráte jsme všech sedm dýní večer zapálili - vypadalo to fakt pěkně, což dokumentují Lucčiny emotivní výkřiky "Huhly, huhly, byky, byk!".

5. Mezi pozitivní přínosy patří fakt, že se Lucka naučila říkat další slovo a to sice "Sirky". Dokud o nich jen mluví, tak je to dobré. Snad je v dohledné době nepoužije, protože to bychom pak měli "byky, byk" doma v kuchyni, v obýváku a asi i v ložnici. A z toho bych - narozdíl o ní - radost opravdu neměl.

6. Jo, a ještě jedna kvízová otázka pro pokročilé rodiče - má žena přišla na to, že když řekne Lucce "Kaku dadu!" (co to znamená opravdu nevím - na to bych musel být alespoň 2,5 roku na mateřské - a je mi trapné se ženy ptát, abych se nezesměšnil), tak Lucka odpoví "Gagi.". Mateřská je fakt na bednu - na to bych já neměl - eště, že má Irma doktorát. Ináč bysme se s děckama nedomluvili.

A co Mates? Ten roste jak z vody, vyžaduje pozornost, třeští oči, děsně prdí a pořád se chechtá - teda pokud se zrovna řevem nehlásí o pozornost. Čupr klučina :)